Když si pronajmete byt, často se řeší nejen výše nájmu, ale i to, kdo hradí různé opravy nebo údržbu bytu. Česká legislativa tuto otázku upravuje poměrně přesně. V tomto článku si vysvětlíme, co jsou drobné opravy a běžná údržba, co do nich spadá, a kdy je povinnost na straně nájemce či pronajímatele.
Hlavním právním předpisem je občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), konkrétně § 2257, který stanoví, že: „Nájemce hradí náklady drobných oprav bytu a náklady spojené s běžnou údržbou.“
Konkrétní výčet a finanční limity pak upřesňuje nařízení vlády č. 308/2015 Sb., které definuje, co se za „drobné opravy“ považuje a jaké výdaje je nájemce povinen nést.
Drobnými opravami se rozumí:
Příklady drobných oprav:
Běžná údržba znamená činnosti, které brání zhoršování stavu bytu běžným užíváním. Patří sem např.:
Běžné opotřebení je přirozené znehodnocení věcí, které vzniká jejich obvyklým užíváním. Nájemce za něj nenese odpovědnost a pronajímatel nemá právo po něm vyžadovat náhradu.
Příklady:
Je dobré si při podpisu nájemní smlouvy sjednat v příloze předávací protokol, kde bude zaznamenán stav bytu a jeho vybavení. Zabrání se tím pozdějším sporům o to, co bylo opotřebení a co škoda.
Rozdělení odpovědnosti za opravy v nájmu je klíčové pro bezproblémový vztah mezi nájemcem a pronajímatelem. Právo jasně vymezuje limity a povinnosti. Vždy se vyplatí mít komunikaci a dohody písemně, ideálně už v nájemní smlouvě nebo jejích přílohách.